Logo

Základní techniky

Pokud už umíte dýchat, můžete začít přemýšlet nad tím, co to z vás vlastně leze za zvuk. V zásadě jde o to, která část těla vám při zpívání rezonuje a jak. Podle toho rozeznáváme dvojí nejzákladnější dělení tónu: Hrudní a hlavový

Hrudní rejstřík

Jde o vůbec nejzákladnější a nejrozšířenější techniku. Rezonují u ní hrudní dutiny a hlas má plnou barvu, proto se říká, že zpíváme "plným hlasem". V nižších polohách tak zpívá každý úplně automaticky. Měli byste si dát pozor na několik věcí:

Dech

Pokud špatně dýcháte, jde to na vašem tónu poznat. Pokud dech dostatečně nedržíte v sobě, zní to, jako by vám unikal vzduch z pneumatiky. Někdo si na takovém zpívání staví imič, mi se to moc nelíbí.

Krk

Pokud správně pracuje bránice, krční svaly by měly zůstat uvolněné. Pokud na ně tlačíte, namáháte si zbytečně hlasivky a dřív si hlas odrovnáte.

Nasazování tónu

Obecně se má za to, že nasazení tónu by mělo být lehké - na plyn nedupejte, pomaloučku ho sešlápněte. Jde zase o to, že si tím šetříte hlasivky. Někdy ale pořádný náraz prostě dobře zní, takže je to taky hodně o vkusu.

Zpívání nosem

Hodně lidí mluví a zpívá tak, že jim tón rezonuje taky v nose. Výsledný zvuk je pak více nebo méně umečený. Není to vyloženě špatně, ale třeba mi se to nelíbí. Pokud se chcete mečení zbavit, není jiné pomoci, než snažit se "těžiště" tónu přesunout jinam (níž). Jde o dlouhodobý proces, který se netýká jen zpěvu, ale i mluvení. Jednoduchá finta, jak zjistit, jestli zpíváte nosem: zacpěte si ho. Pokud zpíváte čistě hrudním nebo hlavovým tónem, na barvě zvuku se to nijak nepodepíše. V opačném případě vám to barvu hlasu změní (začnete znít jako šmoula), nebo přestanete znít úplně.

Horní polohy

To je problematika na celou knížku. Naučit se zpívat ve výškách plným hlasem je kumšt, který dělá zpěváka zpěvákem. V ideálním případě byste zase neměli vůbec namáhat krční svalstvo. Některým zpěvákům se ve výškách hlas zúží (zní ostřeji), někteří si ho udrží široký, mocný, což je těžké, ale zní to výborně. Pokud začnete zpívat pravidelně, horní hranice rozsahu se vám časem o pár tónů zvedne. Dá se to popohnat a vylepšit správnými cvičeními, např. tímto:

Posazený hlas

Tady už zacházíme do oblastí pro fajnšmekry. Posazený hlas, neboli "zpěv do masky" využívá rezonancí v lebce, což dodá šmrnc barvě hlasu. Dá se uměle nasadit, školení zpěváci k němu přicházejí přirozeně.

Vibráto

Co dělat s hlasem na dlouhých, táhlých tónech? Inu, dá se trochu rozvibrovat, aby zněl zajímavěji. Ne ale jako u operních zpěváků, kterým hlas lítá, jako kdyby drželi sbíječku, ani jako když se vám klepe nervozitou. Přirozené vibrato se zase získává těžce a strnitě a není jiný návod než zpívat pořád dokola, dokud na to nepřijdete.

Ukázka neobyčjně vysokého rozsahu a vibráta

Ukázky posazeného, plného a širokého hrudního tónu

Hlavový rejstřík

Viz též falzet, fistule. Hlasivky jsou při této technice rozevřenější a vibrují jen jejich okraje. Tón pak není tak plný (prochází více vzduchu), na druhou stranu nám falzet umožňuje jít zhruba o oktávu výš, než hrudní tón. Zvlášť u vysokých tónů tím tedy hlasivky hodně šetříme. Finta: Zkuste nasadit vysoký tón tak, že si dáte bradu co nejblíž k hrudníku. Měl by z vás vylézt právě falzet.

Na co pozor:

Zpívání nosem a moc dechu, stejně jako u plného hlasu, mi zní u falzetu blbě.

Neplést s ječákem - tón by měl být lehký.

Ukázka falzetu

Rozdíl mezi ječákem a falzetem